Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Milí přátelé,

víra má dvě křídla. Jedním je vědomí vlastní slabosti, nedostatečnosti. Člověk by chtěl být perfektní, dělat všechno správně a dokonale. Něco se daří, postupně se učíme žít, řešit problémy, vycházet dobře s lidmi. K dokonalosti má však náš svět a my v něm daleko. Točili bychom se v kruhu, kdybychom jen naříkali a opírali se jen o toto křídlo. Je tu ale ještě to druhé – Boží čistá nepodmíněná láska, která nezná hranic. To, čím Bůh žije od věčnosti, žil i jako člověk Ježíš z Nazareta: v obětavé službě, pravdivém slově i postoji, moci osvobozující z nemoci a hříchu, v pokoře a vydanosti všanc lidské nenávisti. Ježíšova láska je druhé křídlo, o které se můžeme opřít v modlitbě, ve společenství kolem Bible – slova Božího a ve svátosti Večeře Páně. Tato dvě křídla nás pozvednou k radosti a pokoji. Když se o ně boxujeme ve světě, unikají nám mezi prsty. Na křídlech pokory a Boží lásky se nám samy otvírají.

Matouš 5:13 -20

Matouš 5:13 -20

28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16

Milí virtuální přátelé,

je to tak, i když se tomu možná divíte. Jste solí země a světlem světa. Jak je to možné? Známe se dobře, víme o svých slabostech a chybách. Kolik nám schází do vtipnosti G.B.Shawa, krásy Marilyn Monroe, síly Jaromíra Jágra a zbožnosti svatého Františka! A přece. Boží slovo se nenavrátí zpět bez účinku, ale vykoná, k čemu je určeno. Jestliže jsme jednou toto Ježíšovo slovo uslyšeli, svým sluchem, ale i srdcem, nezbývá, než se smířit s tím, že tomu tak je. Jste solí země a světlem světa. Dodáváte zemi tu správnou chuť, udržujete ji čerstvou a stravitelnou, aby byla požehnáním a ne pohromou pro její obyvatele. Jste světlem pro svět, aby na sebe dobře viděl, co je zač, aby se mohl dobře rozhodnout mezi dobrým a zlým, aby toužil setrvávat ve světle lásky a zříci se tmy nepřátelství. A to všechno právě proto, že jste tím, kým jste /a ne J.B.Shaw, M.Monroe, J.Jágr ani sv. František/ a na tom místě, kde právě teď jste /no, u počítače, samozřejmě/.

Ale to je přece násilí! Co když solí a světlem světu být nechci. Co když mi může být ukradený a nehodlám se kvůli němu angažovat. Prosím – mohu se nechat rozložit jako sůl v Ježíšově době - zlobou a nenávistí, odporem a sváry, chamtivostí a závistí, fňukáním a obviňováním… Mohu vlézt pod kbelík přetvářky, intrik, podlézavosti a strachu z druhých. Prostě se uzavřít do sebe a řídit se heslem „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ – oko za oko, zub za zub. Pak se ovšem bohužel musím rozloučit s myšlenkou na opravdové a trvalé štěstí, které si Ježíš tak přeje, abychom ho prožívali.

Takže věnujme radši pozornost Janu Werichovi, kterým svým současníkům za totality kladl na srdce: „Když už tedy člověk je, tak má hledět, aby byl, čím je, a nebyl tím, čím není, jak tomu v mnoha případech je.“

Přátelé, jsme solí země a světlem světa. Tak solme a sviťme – za tmy i za mrazu.

Světla Košíčková